Všechny fotografie z Adršpachu si můžete prohlédnout zde>> Výsledky závodu tady>>

K tak krásnému závodu je vůbec těžké něco napsat. Při rozjímání o zážitcích uplynulého dne se mi vybavil popis vodáckého nebe od Šmída z knihy "Proč bychom se netopili". Tam také Kudla s Volejníkem zjistili, že gumové balvany v řece jsou vlastně peklo a ne nebe. Že právě překonávání těžkých překážek a lepení prorvaných lodí dělá vodáctví tím pravým zábavným dobrodružstvím. Stejně tak v Adršpachu nebyly žádné gumové skály za terči, o čemž se většina z nás přesvědčila na vlastní šípy. A přesto, nebo spíš právě proto, jsme zažili pravou lukostřeleckou nirvánu.
Kluci z Chiméry by se jistě uživili i jako vymývači mozků, neboť si na spoustě terčů hráli s naším podvědomím. Optické klamy dokázaly krátit vzdálenosti na polovinu nebo naopak zdvojnásobit oproti vizuálnímu dojmu. A to vše dokázali udělat navíc velice vkusně a v estetickém souladu s okolní krajinou. Lukostřelba jako by byl jen bonus k procházce galerií landartu.

Závod nás tedy skvěle prověřil až na hranice našich možností, navíc tak ostré úhly nemáme ani při největší snaze moc možností trénovat. A to je vlastně dobře. Adršpach tak může zůstat tím čím je, naprosto jedinečnou lukostřeleckou podívanou i zážitkem, za kterým se ty stovky kilometrů jízdy opravdu vyplatily.
Myslím, že fotografie hovoří za vše a další slova jsou zbytečná. Díky Chiméře za tento unikátní závod, už teď se nemůžeme dočkat na příští rok.
Jan Novák