WBHC – Mistrovství světa v lovecké lukostřelbě – 2. část

Všechny fotografie z WBHC 2017 naleznete zde>> finální výsledky pak tady>>

Tentokrát jsem si musel před dokončením článku dát trochu pauzu. Rozpačitá organizace Italů mi totiž v průběhu týdne ještě připadala s trochou nadsázky pouze komická. Závěr turnaje již však připomínal tragédii a o té já psát nechci. Minule jsme skončili volným dnem dospělých longbowistů ve středu a zbývaly dvě kola do konce turnaje. Dobrodružství ještě nebylo zdaleka u konce.

Konečně jsem objevil na trati stánek, kde vařila Italka skvělé ristretto. Od ní jsem se pak dozvěděl, že tato vedra (přes 40°C ve stínu) jsou pro Toskánsko neobvyklá a vyskytují se maximálně dva dny v roce a to v srpnu. Jinak má Toskánsko podobnou nadmořskou výšku jako Rožnov pod Radhoštěm a zas tak vedro tu nebývá. No a v tomto vedru jsem se cestou autem z tratě nachladil stylem „je nám vedro, pusťte klimu na plno“.

Své nadání pro komplikace jsem dovedl k dokonalosti. Jak jsem tak celý den posedával u bazénu s notebookem a psal články, nějak jsme si nevšiml, že i pod slunečníkem se značně přehřívám. Po obědě přišla nevolnost a večer jsem se musel své šikovnosti smát, div mi nezaskočil paralen. Bylo mi blbě na všechny způsoby a usínal jsem vyčerpán za bzukotu komárů neschopen se bránit jejich choutkám.

Nakonec jsem odcházel na trať vždy v jakési bublině, kdy mi hlava třeštila a jedinou řekou, co v okolí 100 km nevyschla, byl můj nos. Standard Round jsem tedy pojal jako experiment pro svoji trenérskou práci o mentální stránce lukostřelby. Zapojil jsem všechny triky, co znám, a docela jsem držel laťku. Pak bodový lídr skupiny dosáhl 200 bodů a psychicky se sesypal – dal 4 auty v řadě. Já se naopak zkoncentroval natolik, že jsem začal trefovat i nejvzdálenější terče a skupinu s přehledem vyhrál. Následoval postup z 50. na 46. místo.

Poslední den jsem se sice stále nacházel v jakémsi bdícím kómatu, ale už jsem věděl co mám dělat. Na Hunter kolo jsem se vážně těšil, protože jsem chtěl pokořit trauma z loňského roku. Tentokrát mi to šlo od prvního terče a ve skupině jsem byl rázem nejlepší. Omlouvám se všem na trati, co si mysleli, že siréna oznamuje požár, to byly jen moje radostné výkřiky s plným nosem po zásahu na komoru ležícího kamzíka na maximálku a kance na 45 m.

Bojoval jsem jako lev i za naše družstvo. Průběžné výsledky totiž nikde nebyly a my tak nevěděli, jak si stojíme. Ony teda nikde nebyly ani po skončení turnaje, ale to už je další věc. Nakonec jsem končil s krásnými 274 body a  s vědomím, že chyběl často jeden centimetr k dalším zásahům. Skok na 25. místo byl nečekanou odměnou a pro mne velkou vzpruhou.

Radost léčí a tak večer na ceremoniálu mi už bylo docela fajn. Co už nebylo fajn, že žádný ceremoniál vlastně nebyl. Celé to připomínalo scénku Laurela a Hardyho. Strávil jsem asi 20 minut, zírajíc s otevřenou pusou, než mi došlo, že to Italové myslí vážně.  Na pódiu menším než můj stůl v kanceláři pobíhali zmateně modří panáčci a snažili se postavit pyramidu na špici, jinak se to popsat nedá. Nechci se utápět v jízlivosti, koho to zajímá, toho odkazuji na skvělý článek Mýši z Pražských větvích, který je zde>>

Střelci posedávající na trávě dali bučením jasně najevo, že mají Italská komedie dost a z chraplavých reproduktorů začaly prskat první výsledky. Češi posbírali řadu medailí, a i ostatní se umístili většinou do první 20ky. Zároveň se jedná asi o jediné mistrovství, kde výraz „utekly mu stupně vítězů“ dostal konkrétní podobu. Na vyhlašování totiž stupně nebyly a proto když šel Arni pro zlatou medaili v Longbow, vzal si vlastní (plastovou židli) a Dušanovi Binderovi, který byl druhý, posloužil předseda našeho svazu vlastními zády. Tuto službu ovšem Mýša dalším střelcům nedopřál a tak jim stupeň vítězů utekl, i když je medaile neminula. :-D

Naší největší radostí pak bylo vítězství 12letého Falcoňáka – Oty Repáka, který se stal mistrem světa v Longbow – žáci chlapci (CMLB). Jeho nástřel byl natolik suverénní, že budou muset být přepsány dosavadní maximální nástřely ve všech třech typech kol z roku 2010, které asociace IFAA v této kategorii eviduje zde>>

děkujeme našim sponzorům a partnerům

 

Ani my ostatní jsme si nevedli špatně:

7. místo v AFHB Renáta Nováková

25. místo v AMLB Jan Novák

72. místo v AMLB Pavel Repák

115. místo v AMLB Jiří Hrachovec.

 

Děkujeme všem co nám doma fandili a sponzorům za podporu. Už teď se těšíme na mistrovsví Evropy EBHC 2018 v Oberwiesenthalu. Určitě se zase zlepšíme!

-jn