Chata Fatranka tiše podřimuje a po očku sleduje malý ohníček, kolem něhož se slétli Falcoňáci. Čeká nás třídenní klubové soustředění zakončené nedělním závodem 4. kola MPZ ve Varíně. Jirka to rozbalil na ukulele, přidává se šest strun kytary a špekáčky začínají pořádně vonět. Jen aby nepřilákaly medvědy…
Z hamaky se hrabe Sysel alias Honza Novák, i když je na něm vidět, že by nejraději spal venku. Vzpomíná na historku, kdy si jeden odvážlivec ustlal v hamace mezi borovicemi ve výšce čtyř metrů a uprostřed noci volal mobilem o pomoc majiteli chaty. Méďa neměl problém vylézt se podívat, kdo to tam chrní. Trošku se ušklíbnu, a v duchu si říkám, že to bude asi šalvěj. To ještě netuším, že huňáče uvidím další den na vlastní oči.
Ráno nás nemůže nic udržet a hned po snídani pražíme do terčů o sto šest. Sluníčko přidává volume a já konečně poznávám Jožku Ďugela. Srdcař. Jedním slovem. Je jasné, že bez něho by závody ve Varíně nebyly. Práci dělá za několik lidí a přitom je stále veselý a usměvavý. Mícháme spolu guláš a on mi vypráví smutnou historii svého syna. Jeho lukostřelecké srdce dotlouklo, ale poznávám ho alespoň prostřednictvím obrazu, z něhož sleduje jako rytíř dění ve Fatrance.
Kluci pomáhají stavět parkur na nedělní závod. Je čas odchytit si Honzu Opletala a vyzpovídat ho ohledně luků. Mám v plánu napsat s ním rozhovor a už po chvilce je jasné, že se máme na co těšit. Honza ví a umí. Dozvídám se spoustu zajímavých věcí ohledně výroby, údržby i vlastností luků. Jen o ladění luků si povídáme nejméně půl hodiny. Materiálu mám rozhodně víc než na jeden rozhovor.
Odpoledne ladíme všichni luky i formu a taky jdeme zkontrolovat parkur, zda je vše na svém místě. Sem tam ještě najdeme nějaké zvíře bez roxoru, zatoulala se nám někde vydra a pták dodo hodil záda. Nevadí, spravíme. Přede mnou si to rázuje Honza Opletal. Najednou se prudce otočí o sto osmdesát stupňů a v chvatu mě míjí. Nevěřím svým očím. Dvacet metrů od nás hopsá medvěd. Odhaduju tak 70 kg. Asi se mu nelíbíme, peláší pryč. Snažíme se pískat a varovat opozdilce, kteří nám jdou v patách. Myslíme si, že je to ještě medvídě, možná medvědí teenager, rozhodně ale nemáme zájem seznámit se s jeho mámou. „Je lepší být chytrý než statečný,“ pronáší Mirda a poměrně rychlým krokem nabíráme kurz Fatranka.
Večer nás Sysel školí ohledně techniky lukostřelby. Má přichystanou parádní prezentaci se spoustou obrázků. Dělám si poznámky jako ve škole a hltám každé slovo. Máme spoustu dotazů a Honza trpělivě vysvětluje a ukazuje. Rozebírá videozáběry z dnešního tréninku. U posledních záběrů už jsme trenéři všichni a odhalujeme nemilosrdně u každého chybu za chybou.
Jdu si ještě dolů pro pití. Dorazila další ekipa lukostřelců, dole se paří a v kuchyni se motá Jožka, který se chystá péct na zítřek ještě buchty. Já ho žeru, kde bere tu energii?
Samotný závod je super. Jsme unavení, v lese je jako ve skleníku, pěkně se rosíme. Fotím se s indiánem kmene Huronů. Ten, který střílí z luku, představuje se mi. Na to, kolik nás je, jde závod celkem hladce. Právě jsem ulovila výra, když mi v kapse vibruje mobil. Odplazím se stranou, abych nerušila. Co se děje, ptám se. „Mami, proč šeptáš,“ šušká do sluchátka můj syn. „Protože lovím…“
Je dostříleno. Stojí se řada na oběd, rychle vyrazím do pokoje, abych ještě sbalila a osprchovala se. Nemám štěstí. Dámskou koupelnu obsadili chlapi s tím, že jejich nefunguje. Když vyleze z koupelny už pátý navoněný chlap a další čeká s ručníkem za dveřmi, vzdávám to. Asi budu smrdět až do večera. Zatímco jedni stáli frontu na dámských sprchách, našli se naštěstí i takoví, co pomáhali sklízet Jožkovi zvířata, takže to nebude muset dělat sám.
Očekávaná chvíle nastala. Rozdávají se medaile. K mému velkému údivu se někteří medailisté prostě nedostavili na stupně vítězů. Po pravdě řečeno, je mi za ně trochu stydno. S tímhle jsem se ještě v žádném sportu nesetkala. Je tu spousta takových, kterým to sice necinklo, ale tleskají svým soupeřům. A to je super. Když jsem viděla, kolik srdce, úsilí a energie do těch závodů Jožka dal, tohle si organizátor prostě nezaslouží.
Za mě byl Varín super. Krásná trať, super počasí a v paměti mi zůstanou lidi, co dělají lukostřelbu srdcem.
