Všechny fotografie z Tour de Parcour 2016 od Honzy a Renky jsou zde>>
Nápad spojit dovolenou a lukostřelbu jsem dostal již v roce 2010. Tehdy jsem se jako doprovod naší reprezentační výpravy na Mistrovství světa v 3D lukostřelbě dostal na nejkrásnější Evropský 3D parcour Robin Hood Land v Planneralmu. V Rakousku v podstatě nemáte kam hodit kočkou, aby nezatla drápy do nějakého 3D terče. Parcoury jsou zde doslova na každém kroku, problém je tedy spíš si vybrat, než najít. Inspirací se nám stala brožura "PFEIL & BOGEN Das Bogensport-Gutscheinheft" plná slevových 1+1 kuponů na nejrůznější parkůry. Prolistovat online si ji můžete zde>>.
Kniha se slevovými kupony nám poskytla inspiraci a ušetřila pár euro za vstup na parcoury
Po několikatýdenním plánování a vybírání těch nejzajímavějších parcourů dle recenzí na internetu jsme vyrazili na týdenní dobrodružnou cestu v ideálním složení jedné střelecké skupiny - osmi lidí. Pro psychickou pohodu jsme na jinak klubovou akci vzali i jednoho externistu, který je ovšem taky Moravský pták a navíc hrdě plnil funkci "otloukánka". Smršť vtipů a urážek na sebe navíc Luďa přivolával svými neskutečnými nástřely a neporazitelností za jakýchkoli podmínek.
Naše první zastávka byla hned za Vídní, kde nás překvapila bohatost parkůru postaveného v Černém lese. Mohli jste zde potkat ta největší a nejexotičtější zvířata. Stříleli jsme na velociraptory, gorilu, lvy i losa v životní velikosti. Na zahřátí jsme zvolili modrý kolík, ovšem ten v Rakousku neznamená, že vám nedají losa na 45 m. Terče byly navíc často zdvojené a aranžované do různých kompozic. Za jednu takovou metu by se dal u nás postavit menší závod. Holt tady funguje financování sportu asi trochu jinak, než u nás.
Nakonec jsme se zdrželi o den déle, než byl plán a prošli všechny tři okruhy. Noc jsme strávili v kempu u Dunaje, kde naše pípa vyhodila elektřinu polovině kempu a tak jsme jeli zase dál. Nasměrovali jsme si to kolem Linze na Liezen a rozbili tábor v kempu pod horou Grimming. Tento izolovaný vápencový masiv dostal během týdne řadu nelichotivých přezdívek. Naše "magnetická hora" totiž vařila nepřetržitě dešťové mraky a po slunečném víkendu jsme měli pro změnu deštivý týden.
Z kempu, který pro nás původně neměl ani na celý týden místo postupně všichni mizeli. Nejdéle vydržel náš soused z vedlejšího karavanu, kterého jsme naučili pít České pivo. Druhý soused takovou odvahu neměl a odjel. Nahradil ho jiný karavan, kde bydlela rosnička v lidské podobě. Každé ráno otevřela karavan, něco německy zakvákala, naznačila, že prší a zase zalezla. Po dvou dnech bylo opět sbaleno a my jsme v kempu osiřeli. Marně jsme se předháněli, kdo má nejpřesnější předpověď, pršelo dle Čechů, Rakušáků i Norů. Nějakým zázrakem jsme nakonec zmokli jenom v pondělí a víceméně zbytek týdne prokličkovali na parkůrech jen s lehkými přeháňkami.
Každý parkůr byl trochu jiný, některé byly dělané jako vyloženě komerční zábava pro rodinu či firemní akce. Nechyběla na nich střelba z houpajícího koně a zavěšené plošiny. Po jednom takovém "zábavném" parkůru jsme si řekli, že si dáme ještě jeden, a zcela mimo plán dorazili na parcour klubu KillerBienen.
Zabijácké včely postavily parcour, vedle kterého je Adršpach procházka po kolonádě. Drápali jsme se přes dva vrcholy, přes divoký potok po malých pěšinkách a doufali, že stihneme najít cestu zpět, než se setmí. Tady si řada z nás sáhla na dno, nikdy v životě jsem nic tak těžkého nestřílel a fyzicky i psychicky naprosto propadnul. A to bylo nejspíš i dobře, protože pro mne s Renkou se jednalo zároveň o soustředění na EBHC. Mám pocit, že nás po "Kilerbíně" nemůže nic překvapit ani rozhodit.
Následující den jsme si dali odpočinkový menší parcour kolem Alpského jezera. Pan majitel nás nejdříve vyděsil, protože začínal na jeho neposekané zahradě, pak ovšem pokračoval do kouzelného lesa. Terén i krajina byla překrásná a parcour z ní vytěžil maximum. Stavitel byl očividně lovec. Na to, že se střílí přes větve jsme si v Rakousku zvykli. Přírodní lovecký kryt byl ovšem opravdovou výzvou.
Byl to pro změnu pohodový den, kdy pršelo jen ve chvíli, kdy jsme si vychutnávali místní speciality v teple chalupy. Zakončili jsme jej výletem k vodopádu a návratem pod dešťovou horu. S ubývajícími hosty jsme pro paní správcovou získávali na hodnotě.
V Rakousku se většinou střílí systém 3 šípů, tedy dvou opravných. My jsme zkoušeli různé varianty včetně IFAA Unmarked Animal Roundu s přístupem od červeného kolíku. Všechny parcoury jsme hodnotili jako závod a bylo zajímavé pozorovat, jak se pořadí každý den mění. Tedy až na jednu výjimku, Luďa neomylně vedl a vyhrál dokonce i s hedikepem 100 bodů. Marně se utěšujeme, že byl "karbón dutinkovej" a dřevákům moc deštný prales nesvědčil, byl prostě nejlepší.
Zbýval nám poslední den a poslední parcour. Trochu jsem váhal, zda se bude všem líbit, protože jsem věděl, že je trochu zvláštní. Pan majitel byl svérázný naivní umělec, který 80 % terčů vlastnoručně vyrobil ze stavební izolační hmoty. Zázemí kempu připomínalo trampskou osadu a pod totemem plným šípů se mrskali v nádrži pstruzi.
Byť jsme byli namlsáni nákladností některých předchozích parcourů, pro mne měl i tento kouzlo. Krajina byla úžasná a terče byly postavené s velkým citem pro drama v krajině. Střílelo se prudce dolů kamsi do rokle na medvěda u řeky, přes řeku mezi stromy na jejím břehu na bizona na paloučku. Přejít jste museli po vachrlatém můstku, no prostě nádhera. Postavit to u nás, tak by vás internetoví diskutéři asi ukřižovali, ale pro mne měl tento svérázný parcour genius loci :-)
Už teď se nemohu dočkat, na Tour de Parcour 2017 a v hlavě se mi pomalu skládají nová místa k prozkoumání a nápady k vylepšení celé cesty.
-jn
