(MCR1

Kompletní výsledky ke stažení zde >>

Výsledky finále v kategorii Longbow muži viz obrázek tabule vlevo

Fotky od Montyho >>

Video od Montyho >>

Fotky od Hanuše >>

 

Reportáž očima závodníka:

Mistrovství České republiky v 3D lukostřelbě letos proběhlo ve dnech 12.-13.9. v malebném údolí pod hradem Potštejn. Organizace se ujal Bows club „CHIMÉRA“ z Hradce Králové. Čekal nás neuvěřitelný počet vystřelených šípů, sám jsem se dostal na číslo 111 závodních výstřelů. To předčí i legendární Rajecký maraton. První den se totiž střílelo na 35 zvířat na dva šípy od jednoho kolíku. Oba výstřely se počítaly a byly bodovány stejně 20, 16, 10. Na něco takového se člověk musí dobře fyzicky a psychicky připravit.

Sám jsem účast na MČR několik let odkládal, protože jsem netrénoval pravidelně a neměl jsem pocit, že na takovou akci patřím. Loni jsem se vydal na MČR v Pardubicích, abych získal první zkušenosti. A že jich bylo. První chybou bylo, že jsem zcela podcenil svoji fyzickou kondici po dlouhé těžké nemoci. Jak mi jeden reprezentant druhý den řekl, teprve dvoudenní závod oddělí zrno od plev. První den jsem tehdy postoupil ze třetího místa a druhý den byl ještě na 10. terči dokonce první. Pak došlo k totálnímu fiasku psychickému i fyzickému. Za prvé jsem nebyl vůbec připraven na situaci, že bych mohl vyhrát a totálně mě to rozhodilo. Za druhé jsem nezvládl ve vypjaté situaci silný luk. Opravdu cenná lekce pro začínající plevu.

Letos jsem tedy pečlivě zvažoval sílu luku i fyzickou připravenost. Nakonec po 1,5leté rekonvalescenci příroda povolila a já se vrátil k původnímu luku i původním výsledkům. Bylo pravidelně natrénováno (1-3x týdně + skoro každý víkend závod) a do všeho jsem šel s větší pokorou. Co se týče psychické přípravy zaměřil jsem se na zvládání neúspěchu. Bylo jasné, že při daném počtu výstřelů se bude autovat a to hodně. Nějak se mi podařilo střílet ve stejné psychické pohodě po autu i po dvacítce. To byla pro mne jako trenéra cenná lekce a chci se tím ještě v budoucnu zabývat. První den tedy vynesl 9 autů a průběžné 4. místo.

Trať byla neuvě(MCR4řitelně krásná a neskutečně náročná technicky i psychicky. Měla jakoby 3 pásma. Lesní terče vcelku obvyklé z jiných závodů. terče postavené v kamenitém korytu řeky, kde aut znamenal zlomený šíp nebo tzv. „plaváčka“, jak se rychle vžilo pro šípy, které odnesla řeka. Poslední pásmo bylo nejnáročnější. Střílelo se do opravdu ostrých úhlů do kopce na horizontální terče typu ležící srna. Úhly byly dokonce přes 45° . Zde se nejvíce autovalo a protože takový úhel skoro není kde trénovat, docházela řadě střelcům i psychická vyrovnanost. Ono se není čemu divit, když trefíte malou ležící srnu do ostrého kopce na téměř maximální vzdálenost a pak zjistíte, že zásah zespodu terče je podstavec a tedy aut.

Druhý den stejný okruh jen s občasnou změnou umístění kolíků. Tentokrát se střílelo pouze jedním šípem. Paradoxně to byla pro mne velká psychická výhoda. Věděl jsem, že to nebude tak fyzicky náročné. Navíc velké bodové rozdíly v žebříčku předchozího dne už nešlo s polovičním množstvím maximálních bodů dohnat. Můj sen bylo dostat se do finále a být tedy při nejhorším šestý. I tento cíl mě celkem uklidnil, protože byl reálný i při zhoršení výsledků. Zkrátka jsem si chtěl zkusit tu psychiku finále. Skupina byla výborná, šel jsem s elitní reprezentační špičkou a zjistil, že jsou to taky jen lidi, kteří občas sakrují nad auty.

Po druhém kole mi bylo přepuštěno 3. místo, protože nástřel byl rozhodně horší než předchozí den. Třetího zradilo zraněné rameno, i to se občas stává. Nastalo finále. Vůbec jsem nevěděl do čeho jdu a jak se bude střílet, co jak počítat. Naštěstí před kategorií longbow střílelo několik dalších. Asi po třetí kategorii jsem pochopil pravidla a zjistil, že to asi není žádná sranda. Elitní střelci autovali jak na běžícím páse. Tohle nevymyslíš, došlo mi. Prostě to nějak odstřílej, řekl jsem si a nic nevymýšlej, spoléhej na to, že máš natrénováno. Kdo četl mou práci o míření, tak tomu říkám, vůbec nevím, jak jsem mířil. Zaměřil jsem se pouze na zrak a řízení pohybu. Okolí jsem se snažil ignorovat, ale když vám po druhé 12ce kromě řvoucích reproduktorů přijde poblahopřát i soupeř, tak je koncentrace v háji.

Takže i mě přišel aut. Popravdě nevím, kde jsem udělal chybu, výstřel byl čistý, možná jsem ztratil koncentraci zrakovou, možná psychickou. Šíp šel každopádně v dokonalé ose a doklesal k nohám ovce, kde se zapíchnul. Bohužel do odhozené zástěny za terčem. Jeden centimetr a střílel se rozstřel o zlato, ale nehraje se na „kdyby“, ale na šípy v terči. Zbýval poslední terč – sice žába, ale na jednoduchou vzdálenost. Snažil jsem se rozpomenout na svoji psychickou taktiku „gumování“ předchozích výstřelů v hlavě a vypustil z posledních sil poslední šíp. Tento jsem jako jediný nevypustil čistě a stáhlo ho to doleva. Naštěstí za 8.

Přišlo vyhláše(MCR3ní a naprostý šok, můj nástřel spolu s hendikepem 3. místa 24 bodů nějakým zázrakem stačil o jeden bod na druhé místo. No, tak jsem si zkusil, co je to finále. Trochu nespravedlivé (reálně jsem přeskočil lepší střelce), ale velice dramatické a svým způsobem skvělá prověrka psychiky. Za ten adrenalin to stálo. Díky všem organizátorům za tak unikátní závod, je na co vzpomínat.

Jan Novák