Všechny fotoreportáže z EBHC jsou zde: 1>> 2>> 3>> 4>> 5>> 6>> 7>> 8>>
O našich zážitcích z mistrovství Evropy v 3D lukostřelbě - EBHC v Saalbachu jsme vás průběžně informovali pomocí krátkých fotoreportáží a facebooku. Zájem o příspěvky nás těšil a tak jsme se snažili poskytnout co možná nejvíce atmosféry ze samotného závodu, na kterém se bohužel moc fotit nedalo. Jednalo se o naši první účast na podobném typu závodu a tak jsme sami byli vděční za každou reportáž a zkušenost závodníků z předchozích ročníků. Jeli jsme si hlavně pro trenérské zkušenosti a proto pár postřehů, pro případné budoucí zájemce o účast na světovém šampionátu IFAA.
1. Vzdálenosti
Asi nejdiskutovanější téma a tak s ním začnu. Ano, opravdu se zde střílí na 3D zvířátka až na 54 m. Chce to to trochu technickou přípravu, zejména šípy. Na IFAA si nevezmete těžký lovecký šíp, ale musíte trochu ladit balistiku. Odhady vzdáleností nakonec nebyly takový problém, jak by se mohlo zdát, jde jenom o to, maximálně využít všechny legální pomůcky. Zvířátka jsou jasně značená, do jaké kategorie patří, takže znát "maximálky" pro každou kategorii je základ:
Zvířata z první skupiny mohou mít kolík maximálně 54 m daleko a minimálně 36 m. To je opravdu velká škála, ale v praxi se jednalo o rozpětí spíše 45-54 m. První den jsem si nadělil trojitý aut na velkého bizona jenom proto, že jsem si říkal, že tak velké zvíře bude určitě na "maximálku". Druhý den už mi bylo jasné, že to dělají schválně spíš naopak a velké zvíře z této skupiny dají klidně blíž a menší klidně na maximum. Přiznávám tato oblast odhadů je nejtěžší, ale hned druhý den jsem přišel na další trik. Je dobré znát maximální vzdálenost nejen své věkové kategorie, ale i ostatních:
Jak vidíte z tabulky, maximální vzdálenost pro juniorský modrý kolík ve skupině zvířat 1 je 45 m. Takže pokud stojíte na metě, která je tzv. "zdvojená" a má tedy stejné vzdálenosti pro modrý (junior) i žlutý (adult), tak to logicky nemůže být dále než 45 m. První den jsem tedy často mylně odhadoval vzdálenosti přes 50 m stojíc u modrého kolíku. Všimněte si také, že vzdálenosti mezi kolíky jsou pevně dané. Vzdálenost mezi prvním a posledním u skupiny 1 je tedy 9 m. A to pak můžete použít pro známou metodu odhadu opakováním známé vzdálenosti.
U skupiny zvířat číslo dvě už se podle juniorských kolíků orientovat nedá, protože maximální vzdálenosti jsou stejné. Trochu by teoreticky mohl pomoci černý kolík Cubs. Pokud máte pocit, že jste na maximálních 40,5 m a černý kolík má k vašemu výrazně blíž než k terči, pak to nejspíš maximálka nebude. Černý kolík nesmí být dál než 22,5 m. Také si můžete všimnout, když přicházíte k terči z boku, zda náhodou není černý kolik v polovině vzdálenosti mezi terčem a některým z modrých kolíků. Vzdálenost se mnohem snáze odhadne k bližšímu černému kolíku a vynásobí dvěma.
U 3. skupiny zvířat lze již odhad vzdálenosti natrénovat i na našich závodech. Důležité je ovšem mít představu, jak je zvíře velké. Doporučuji si zvířátka předem dobře prohlédnout na rozstřelišti, u nás se s terči značky Leitold potkáte jen zřídka a řada terčů je napříč výrobci podobná tvarově ale jinak vysoká. Katalog od pana Leitolda s rozměry byl tedy praktický studijní materiál. Často napověděla i použitá velikost jedné ze standardizovaných zástěn, které byly často těsně za zvířetem.
Typická "maximálka" - zdvojený je až poslední kolík 54 m - 9 = 45 m (max. pro juniory)
Terče skupiny 4 jsou zákeřné hlavně na psychiku. Dají vám klidně malého medvídka na 9 m jako terč následující po skupině 1 na 50 m. Často jsem je zvláště v posledním dni v psychickém i fyzickém vypětí přestřeloval. Neříkám, že se má vaše míření zvrhnout v matematickou olympiádu, ale já prostě "instinktivně" rozdíl mezi 45 a 54 m spolehlivě nepoznám a tak mi každá další pomůcka, která brání "zmatení nepřítele" přijde užitečná.
2. Taktika
Rozhodně doporučuji nepodceňovat taktickou přípravu. To znamená vše co můžete nachystat dopředu (ideálně doma) pro svoje psychické a fyzické pohodlí, to udělejte. Pro nás to například znamenalo výrobu 4 sad šípů, abychom byli v pohodě nehledě na jakékoli ztráty (poměr 2,3 šípu na 1 terč se mi zdál více než dostatečný). Luk a šípy je samozřejmě nutné dopředu naladit a poznačit parametry, na závodech už jen zkontrolovat na rozstřelišti, ale nic nezkoumat, neladit. Zajímavé zjištění bylo, že horské slunko dokázalo rozpálit tětivu tak, že se protahovala a po upozornění komisaře při kontrole už jsem s sebou nosil pravítko a změny předpětí raději po výkyvech počasí kontroloval.
Dále pak vhodné a vyzkoušené oblečení a obuv je základ. Někdo by mohl dodat ještě sedací batoh na dlouhé čekání, já raději chodím nalehko, ale to je každého volba. Každý by si měl dobře rozmyslet, jak chce strávit 6 hodin na trati, kde se běžně měnilo počasí od 25°C na slunci po 6°C v mlze a dešti. Já šel směrem minimalismu, včetně zásob vody, protože na trati bylo možné 4x vodu doplnit. Jedna větrovka na opasku, malá butelka s vodou a energetická tyčinka, ale to byla moje taktika. Naprosto respektuji závodníky v nepromokavých overalech, se sedacími batohy a deštníky. Důležité je být připraven na vše ze svého pohledu a nebýt zaskočen.
Také doporučuji pečlivě nastudovat pravidla, program, běžné postupy na trati. Prostě vědět, co se bude zhruba dít už předem a být na to připraven. Pro mne bylo i součástí taktiky kvalitní ubytování v dochozí vzdálenosti od rozstřeliště, odkud se každý den vyráželo na parkury. Měli jsme to opravdu kousek, snídaně se vydávaly tak, abychom stihli nástup a ještě byl k dispozici vyhřívaný bazén a sauna. Zní to banálně, ale potkal jsem střelce, který měl polopenzi, která mu neustále časově kolidovala s programem. Někdo se cítí lépe v soukromí, někdo v davu obdivovatelů a i to je dobré zvážit pro celkovou pohodu během náročného čtyřdenního závodu. Ubytování tedy doporučuji řešit hodně dopředu, ale až po oznámení přesného místa a programu.
3. Kondiční příprava
Věděl jsem, že se musím dobře fyzicky připravit, ale nestačilo to. Závody jsou doslova vyčerpávající. Uchodit to lze, oni i ostatní střelci počkají tu minutku než se na metě vydýcháte, ale s klidovou tepovkou nepočítejte. Mě se například třetí den na okruhu postaveném na černé sjezdovce zcela rozbil dechový rytmus v procesu výstřelu. Tak krásně natrénovaná technika a zcela k ničemu. Sice jsem zařadil do tréningu občasný běh v terénu, ale po EBHC vidím, že to chce aerobního tréningu zařadit mnohem více. Také silný luk s výbornou balistikou je skvělý jen do hranice, kdy vám začne zkracovat nátah. U mne nastala 3. den a co jsem tak slyšel, nebyl jsem jediný. Takže paradoxně buď slabší luk nebo zařadit i více posilovacích cviků na záda. Nyní mám nový tréningový plán, kromě lukostřelby je v něm i kardio a posilování. Tréning už začal, WBHC se blíží, za rok se uvidí.
Přeji všem zážitek z posouvání vlastních sportovních hranic
Jan Novák
